Knihu autorka představila v Třeboni. Má podtitul Abeceda pro rodiče, kteří přežili své dítě.Smrt dítěte je jednou z nejtěžších životních situací. Autorka až s bolestnou otevřeností sdílí své pocity a popisuje své zkušenosti. Úvahy o procesu truchlení přitom nenabízí jako souvislý příběh, ale jako „abecedu“ témat s nadějí, že v podobných situacích pomohou i druhým lidem nebo jejich blízkým.
Co snižuje a co naopak posiluje důstojnost pedagoga? Jak jsou pedagogové vnímáni dnešními rodiči? Jaký obraz o nich vytváří sociální sítě? Je v našem systému pamatováno na důstojnost žáků? Mnoho otázek, názorů, vlastních zkušeností i podnětů k zamyšlení přineslo „královské rokování“ se studenty třetích ročníků pedagogické školy v Prachaticích.
V pondělí 15. 6. odpoledne proběhla nádherná slavnost Rozloučení s předškoláky v kapli. Téma bylo letos jak jinak než „královské“. Na tablu předškoláků máme nápis „Každý z nás je král“, tak jsme se společně zamýšleli nad tím, co to vlastně znamená. Proč se děti fotily s postavou krále?
„Náš“ král vypadá vlastně docela obyčejně. Aby mohl symbolizovat každého člověka. Každého z nás. Aby mohl symbolizovat i mě. Koruna znamená naši lidskou důstojnost. Takovou pomyslnou korunu má úplně každý člověk. I když o ní třeba zatím neví. Mám ji – prostě jen z toho titulu, že jsem člověkem. Bílé oblečení nám může připomínat křest, pokud jsme byli pokřtěni. Jsem dítě Boží. Jak bývá psáno na křestní roušce…
„Každý z nás je krásný, každý z nás je vzácný. Od hlavy až po paty, svět je se mnou bohatý!“
…proto se děti fotily s králem. Aby si tuhle důležitou věc mohly znovu a znovu připomínat. Jsi vzácný a důležitý. Jsi vzácná a důležitá. Jenom proto, že jsi. Že jsi člověkem. Jsi milovaným dítětem Božím…
Česko-německá poutní mše sv. ve Zbytinách byla nejen společným slavením eucharistie, ale i časem vzpomínání na předky, kteří v tomto kraji žili, pracovali, vychovávali děti…a kteří jej museli jednoho dne opustit…je dobré na jejich příběhy nezapomenout.
„Každý z nás je krásný, každý z nás je vzácný.“ V hodinách náboženství v Prachaticích a v Husinci jsme společně diskutovali o tom, zda tento výrok opravdu platí. Přemýšleli jsme nejen o sobě a svých nejbližších, ale i o lidech, kteří jsou nějakým způsobem jiní. O lidech, kteří jsou zranitelní a o lidech, kteří zraňují…Uvažovali jsme o tom, jak se na nás dívá Bůh. Výsledkem naší debaty byl obraz a modlitba. Děkovali jsme za život a prosili za potřebné.
Jsme dvě učitelky, které pracují v církevní mateřské škole. Každoročně připravujeme besídku ke Dni matek. Letos jsme využily návštěvy KRÁLE a téma zaměřily na důstojnost každého z nás.
Jako podklad pro scénář jsme použily knihu Maxe Lucada – Děti krále. Příběh nás zavede do jednoho města, kde vládne král, který se rozhodne, že si adoptuje všechny sirotky. Ti se pečlivě připravují na vzácnou návštěvu. Rozvíjejí své dary a talenty natolik, že návštěvu krále „propásnou“. Pouze malá holčička (hlavní hrdinka), která si myslí, že žádným speciálním darem neoplývá, se s králem skutečně setká – a to díky svému času, trpělivosti a lásce. Příběh nás v podstatě odkazuje na to, že u Boha nepotřebujeme zásluhy – Bůh nás každého přijímá takového, jací skutečně jsme.
Děti jsme rozdělily do různých rolí dle svých možností, společně jsme připravily kostýmy, kulisy a děj protkaly jednoduchými písněmi. Možná vše neproběhlo dokonale, ale rodiče byli velmi dojati. Příběh v podání jejich dětí je chytil za srdce. Děti měly pro rodiče (maminky) připraveny také různé dárky – dekorační srdíčka a zasazené květiny.
Druhá část besídky se linula v duchu společné práce – děti si za pomocí rodičů namalovaly suchým pastelem svůj vlastní portrét, a to ne ledajaký. Zadání bylo ztvárnit sebe jako krále či královnu – každý z nás byl stvořen jako krásný a vzácný, každého z nás si Bůh touží „adoptovat“.
K pohodové atmosféře přispělo také občerstvení, na kterém se děti podílely.
Na závěr bychom rády řekly jediné: „Jsme moc vděčny, že máme tak báječné děti i jejich rodiče. Bohu díky.“
Na Noci kostelů v Prachaticích mohli návštěvníci zavítat i do kaple sv.Jana Nepomuka Neumanna, kde na ně čekal král a výstava fotografií projektu Královsky!
V bazilice sv. Markéty v Praze-Břevnově provázely obrazy „králů“ s texty o lidské důstojnosti adventní čas i Vánoce, postní dobu i Velikonoce. Každý čas liturgického roku nese své poselství o důstojnosti člověka…
