…každý člověk má svou důstojnost
Na dvou seminářích v Praze a ve Slavkově u Brna jsme se zamýšleli nad naším vnímáním času. Na jedné straně je „čas určovaný tikotem hodin“ – termíny, struktura, řád… daný mnohdy z vně a na druhé straně je „čas určovaný tlukotem našeho srdce“ – volno, prázdno, odpočinek. Můžeme být pod neustálým tlakem úkolů a povinností a můžeme mít také čas, který nám umožní nahlédnout smysl toho, co děláme. Možná tak objevíme svou důstojnost.
Je to snadné. Stačí barvy na sklo. Při tvoření si můžete povídat…
Pro vaši výtvarnou a kreativní inspiraci ve škole, družině nebo… jsme vybrali několik fotografii z webu Ralfa Knoblaucha.
Ve farnosti jsme si s dětmi prohlédli krále. Řekli si odkud je a že má mnoho společného s námi. Na jeho důstojnost odkazuje jeho koruna a důstojnost máme i my. Jsme lidmi a jsme křesťané.
Nakonec jsme přemýšleli i o tom, co bychom si přáli, aby se naše farnost stala ještě více místem, kde víme, že jsme doma, že zde máme své místo, že se tu s námi počítá. Kdo měl nápad, mohl ho napsat… a společně teď víme, co bychom mohli zlepšit.
Oslava narozenin a lidská důstojnost. S přibývajícím věkem stále aktuálnější.
Na Břevnově proběhlo setkání ředitelek spolupracujících v rámci Společnosti Pedagogiky Franze Ketta z. s. v diskuzi nad revidovaným RVP PV. Úhel pohledu na místo dítěte a jeho jedinečnost byl přitom důležitým hlediskem.
Králové a královny, když jsou vyřezané, jsou namočeny na několik dní do oleje, pak je Ralf Knoblauch maluje. Bílá blůza nebo šaty je důležitý, stejně jako pozlacená koruna. Vše jsou to skutečnosti odkazující na křest. V něm máme jako křesťané svou Bohem darovanou důstojnost stvrzenou jednou pro vždy. I my jsme byli pomazáni olejem, dostali jsme bílé roucho, máme v Bohu svou důstojnost a jedinečnost. Podobně jako Maria i my máme u Boha své místo. Náš život má svou budoucnost. I když někdy nemusí být snadný, máme nadějí.
Papež František v roce 2021 vyhlásil Světový den seniorů a prarodičů, který se má slavit čtvrtou neděli v červenci, tedy v blízkosti svátku svatých Jáchyma a Anny. Nejinak tomu bylo také v bazilice sv. Markéty v Břevnově.
Jednou z myšlenek ke které nás inspiroval vyřezávaný král je jeho vznik z kusu dřevěného trámu, který by se snadno dal hodit už jen do kamen, protože se k ničemu jinému moc nehodí. Ale tak jako lze v kusu starého, „nepotřebného“ dřeva vidět sochu, tak je chybou myslet si, že staří lidé už také mnohdy nejsou „na nic“. Opak je pravdou. I oni mají svou důstojnost.
Královskou korunu, jakou zvládne každý. Vyrobit si ji můžete třeba na závěr programu, který jste věnovali důstojnosti, které jsme nositeli.
