Čas a důstojnost člověka

Na dvou seminářích v Praze a ve Slavkově u Brna jsme se zamýšleli nad naším vnímáním času. Na jedné straně je „čas určovaný tikotem hodin“ – termíny, struktura, řád… daný mnohdy z vně a na druhé straně je „čas určovaný tlukotem našeho srdce“ – volno, prázdno, odpočinek. Můžeme být pod neustálým tlakem úkolů a povinností a můžeme mít také čas, který nám umožní nahlédnout smysl toho, co děláme. Možná tak objevíme svou důstojnost.

Aby nám spolu bylo dobře

Ve farnosti jsme si s dětmi prohlédli krále. Řekli si odkud je a že má mnoho společného s námi. Na jeho důstojnost odkazuje jeho koruna a důstojnost máme i my. Jsme lidmi a jsme křesťané.

Nakonec jsme přemýšleli i o tom, co bychom si přáli, aby se naše farnost stala ještě více místem, kde víme, že jsme doma, že zde máme své místo, že se tu s námi počítá. Kdo měl nápad, mohl ho napsat… a společně teď víme, co bychom mohli zlepšit.

Pouť na Klokotech

Králové a královny, když jsou vyřezané, jsou namočeny na několik dní do oleje, pak je Ralf Knoblauch maluje. Bílá blůza nebo šaty je důležitý, stejně jako pozlacená koruna. Vše jsou to skutečnosti odkazující na křest. V něm máme jako křesťané svou Bohem darovanou důstojnost stvrzenou jednou pro vždy. I my jsme byli pomazáni olejem, dostali jsme bílé roucho, máme v Bohu svou důstojnost a jedinečnost. Podobně jako Maria i my máme u Boha své místo. Náš život má svou budoucnost. I když někdy nemusí být snadný, máme nadějí.